NOVINKY

arr3Marta Nyklesová - Dech Země Zveme vás na výstavu Marty Nyklesové  s názvem Dech země. Malířka a grafička, žačka Bohdany... arr3Ochutnejte bezlepkové pivo CELIA CELIA - bezlepkové pivo bylo vyrobeno na základě Technického řešení Výzkumného ústavu... arr3Dárkové karty Bílé nebo červené? Suché nebo sladké? Tyto otázky nemusíte řešit, když svým přátelům zakoupíte...

KONTAKTY

Vinárna U svaté Anežky
Anežská 3
110 00 Praha 1, Staré Město
tel: 222 311 293 po 15:00 hodině REZERVACE
novokarel@centrum.cz
Tel. vinárník: 737 444 500

VÝSTAVY » ÚNOR 2013

Ludvík Báča

(10. 2. 1946 – 10. 11. 2011)

Narodil se v Praze, které zůstal věrný celý život a která ho nikdy nepřestala fascinovat. Obdivoval její architekturu, a ty hospůdky...

Díky svému vztahu k umění a výtvarnému talentu úspěšně vystudoval výtvarnou školu Václava Holara. Po maturitě nastoupil do Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy jako projektant. Poté se mu zde stal druhým domovem ateliér výstavnictví,  kde prožil spokojených 43 roků.

Jeho profese mu byla koníčkem, volný čas trávil s pravítkem a tužkou v ruce. Věnoval se jak grafické úpravě tak vlastní tvorbě pohlednic, kalendářů, turistických průvodců… Některé z nás jeho kresby provázely v učebnicích, které ilustroval. Rád také pro své přátelé a známé vytvářel originální novoročenky blahopřání, svatební oznámení...

Přestože dával přednost ruční kresbě, s chutí přijal nástup počítačů využíval grafické programy a nakonec i zaučoval některé kolegy. Byl dlouholetou všestrannou oporou úspěšného výstavního oddělení, pracoval na tuzemských i zahraničních výstavách, na publikacích, vytvářel novoročenky a mnohé grafické práce nesly jeho rukopis.

Nespokojenost s dobou, ve které žil, promítl do kreslených vtipů zveřejňovaných v časopisu Dikobraz. Jeho kreslený humor se později objevil i v dalších časopisech.

Šířil kolem sebe dobrou náladu a nikdy neměl rád vážnost, proto doufáme, že zde vystavené Ludvíkovy kresby vykouzlí nejeden úsměv.

 

Miroslav Hynek - MIHY

Narodil se v Praze v říjnu 1943. Některé technické znalosti získané na strojírenské průmyslovce mohl uplatnit při svém koníčku, který se však stal i jeho celoživotním údělem. Byla to fotografie a fotografování. Proto absolvoval obor fotografie na Lidové škole umění u profesora Šmoka.

Nastupuje v r. 1969 do Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy (nyní Útvar rozvoje hl. m. Prahy) a stává se jedním z fotografů „na plný úvazek“. Mohl tak mimořádný vztah k městu Praze spojit s obsahem své každodenní práce. Jedno z jeho věčných témat je právě Praha, zejména ta ztichlá, noční, zimní, plná různých detailů - střech a vikýřů, lamp, vrat, schodů, oken.

Dalším tématem byla krajina, ve které vynikají fotografie soliterních objektů – stromů, božích muk apod. Dokonce i jeho fotografie z cest po cizině nejednou představují jednotlivé předměty nebo architektonické prvky. Nebylo mu cizí i zátiší, někdy trochu nostalgické, Sudkovské. A ještě je třeba zmínit soubor portrétních fotografií přátel i modelů.

Pro jeho dílo je příznačná černobílá fotografie. Barvu používá pouze pro plnění pracovních zadání. Škoda, že za svého života mohl představit své dílo jen na skrovném počtu výstav. Z Útvaru rozvoje hl. m. Prahy odchází v roce 2008 a po několika měsících, v červenci, nečekaně umírá.

Přezdívka MIHY je jedním z výrazů opravdové přízně a až intimnosti mezi těmi, kteří ho více poznávají. Určitě není dominantní, je však nepřekonatelným „glosátorem“. Krátkou, výstižnou, zpravidla pozitivní průpovídkou nebo větičkou s mírným uculením. Stává se nepřehlédnutelným členem skupin lidí, které spojuje určitě ne průměrný přístup k životu – Spolku Pohodlí a Žižkovských gentlemanů a také tzv. Dozorčí rady Olympijského výboru. S ním se ocitá v těchto společenstvích i Ludvík Báča, kamarád a nyní i spoluvystavující.